Úvod do Kabaly

Kabala je tajné židovské učení, jehož základem je esoterní judaismus vycházející ze staroegyptského esoterismu, současně je však plodem židovské náboženské tradice a esoterní kultury, a jež obsahuje tradice patriarchů o skryté podstatě boha, duchovní stvoření a pád andělů, učení o původu chaosu a hmoty a obnovení světa v šesti dnech stvoření, výklad stvoření člověka, jeho pád a božské cesty, které vedou k znovunastolení jeho původního stavu. Kabala v tomto smyslu vyjadřuje ze všech esoterních systémů nejsystematičtěji to, co je člověku s použitím tajných metod dostupné v poznání boží transcendence a v poznání transcendentního smyslu lidského bytí vůbec. Kabala navíc zůstala přísně střeženým židovským esoterickým systémem a nikdo, kdo k němu vnitřně a rasově nepřísluší, nikdy nepronikne do jeho nejhlubších tajemství.

Ein Sof, nekonečno a absolutno, obsahuje v sobě vše, existuje mimo prostor a čas, je to jsoucnost ničím nepodmíněná a samostatná. Sebesoustředěním tohoto absolutna vznikl určitý prostor a negace, kterou bylo umožněno stvoření jako zdůraznění negativní polarity neboli principu omezujícího se na věčně pozitivním principu, čímž byla umožněna existence individuálně rozdílných věcí. Tento princip se nachází v pravé polaritě a levé straně kabalistického stromu neboli ilanu, a tato záporná stránka jako celek tvoří druhou stranu neboli sitra achra, tzn. černou tvář boží Zoharu, tj. svět zla, ohraničení pozitivního bytí jako takového. Sebestažení Ein Sof vzniklo silou jeho reálného principu, sledujícího tendenci individualizace a projevuje se ve své projekci formou trojice, tzn. tři sloupy ilanu, Keter, Chochma a Bina. Základní vášní každého chtění je láska, tato podstata jest základem činnosti všech věcí, je to přeneseně odstupňovaný přechod od božské jednoty k mnohosti a různosti světa smyslů, přičemž jednota zůstává v sobě nezměněna. Emanační představa je základem teorie sefir kabaly, ze kterých se skládá duchovní svět. Svět první emanace, olam ha-acilut, je proudění či oplodňování mezi principy mužskými a ženskými, v němž převládá aktivita, směřující svou abstraktností k prabytosti a konkrétností k tomu, co stojí pod ním. Dva směry světla tvoří jeho polaritu a tři proudy jeho činnost, směřující na prvním stupni k absolutní jednotě, na druhém k objektivnímu projevení bytí a na třetím k aktivnímu určení čísel. Svět druhý, olam ha-Berija, vlastní svět stvoření, dává vzniknout nadindividuálním duchovním silám. Tato činnost je pohybem, kterým kvalita vystoupila ze svého osamocení a ještě se neprojevila množstvím. Svět třetí, olam ha-jecira, je svět utváření, sféra astrální, utvářejí se zde individuality v jejich rozmanitosti podle zákonů, určujících jejich množství, rozměr a tvar, ve které ono nadčasové se rozplyne v omezenosti času, kde vládne cítění pro hmotné a v sobě obsahuje ještě částečně určitý pojem pro pravzor. Stojí v bezprostředním vztahu ke všemu navenek konkrétnímu a hmota stojí pod vlivem jeho životnosti a všeutvářejících sil, ve které také probudí nové síly, užije jich a vrátí zpět. Tyto tři světy, chápané jako uzavřený celek, chovají se mezi sebou jako princip, Acilut, utvářející síla, Berija, a látka, Jecira, a jsou tak orgány, kterými Ein Sof, Nepoznatelný, působí v sobě i navenek. Každý z těchto světů se dělí na tři samostatné sféry, princip, sílu a látku. Tyto tři sféry jsou obdobné svým uspořádáním a působením jednotlivým světům a stojí s nimi v korespondujících vztazích. Dále každá z těchto tří sfér jednotlivých světů se dělí opět na tři části, takže vzniká ve třech sférách devět podúrovní a ve třech světech celkem dvacet sedm. Tyto světy tvoří jediný nerozlučitelný celek ve světě čtvrtém, světě hmoty, Asija. Tento čtvrtý svět, Asija, svět hmotné úrovně, je nejnižším stupněm stvoření, jež vznikl oslabením emanace a je omezen časem a prostorem a podléhá neustálým změnám a zůstává v něm zlo, neodlučitelné od hmoty. Emanace se šíří třemi proudy do tří světů, v jejímž odstupňování se devětkrát manifestuje, a tak následně vzniká devět sefir, shrnutých v jednom celku, desáté sefiře neboli vyrovnání. Bytí přechází v deset potencí dění. Prvních devět sefir se dělí na tři triády, obsahující vždy dvě protichůdné potence a jedno spojení těchto dvou předešlých.

První triáda představuje metafyzické duchovní potence, Keter, jednota a syntéza, nejvyšší inteligence, je nazývaná Nejvyšší korunou, Chochma, moudrost a harmonie, z níž vyzařuje deset idejí a vlastních dvacet dva částí, tj. základních čísel a písmen abecedy (viz 22 arkán tarotové řady), kabalisty shrnuté do třiceti dvou cest moudrosti v knize Sefer Jecira, symbolicky řečeno kabalistickou eschatologií, že Slovo, Jod-He-Vav-He, neboli Kříž, Čtyřka, se rozmnožuje v Pětce, tj. individualizuje se směrem dolů, aby mohlo sestoupit do hmoty, kde po určitý čas zůstává, neboť jeho úkolem je načerpat v tomto pádu sílu vůle, aby se mohlo s regenerovanou lidskou přirozeností vrátit zpět do úrovně, ze které vyšlo, navíc čtyřka s pětkou tvoří devítku, analytické číslo člověka, a hlavním účelem sefirotických kanálů je umožnit duchu sestup do hmoty, aby ji mohl proniknout, obohatit a přetvořit podle své vůle, třetí sefirou, Bina, je praktický rozum, činnost a energie myšlenky, vychází z ní padesát bran, a svou rozlišující inteligencí nám dává poznat neohraničitelnou výši lidského určení, vycházejícího ze spojení s horním a dolním světem a úlohou člověka je postupně spojit oba tyto póly.

Další triáda je duševní a etická, Chesed, milosrdenství a láska, rozprostření jednoty v prostoru a čase, Gevurah, velikost, soud, síla a právo, soustředění přísné síly, horlivosti a nadšení, Tiferet, krása, nádhera a harmonie, spojení soudu a milosrdenství, třetí triáda je světem přírody, Necach, trvání, vítězství, síla umožňující překonání, pokrok a život, Hod, lesk, záře, sláva, království řádu, vnitřní smysl, návrat do věčnosti, ze které vyplývá, Jesod, základ, prvek obou předchozích, síla oplodňující zemi, zmnožení jednoty k vytvoření příštího, království plodnosti.

Poslední sefira desátá, Malchuth, říše, je souhrn všech předchozích sefir, sestupujících k hmotě, je smrtí, oplodněnou životem.Všechny sefiry se řadí do tzv. ilanu, kabalistického stromu, který mimo jiné symbolicky vyjadřuje i spojení mužského dávajícího principu a ženského principu přijímacího.

Pojednáme zde dále stručně o devíti základních božích inteligencích, které jsou symbolicky spojeny s ilanem, stromem sefirotů, prvním je Uriel, který stojí jako strážce současně na čtyřech stranách jednoty, trojici pozitivní tvoří Cadkiel, symbolizující sílu spravedlnosti, který bdí ve smyslu ideovém nad náboženstvím, politikou a vědou, povznáší ty, kteří idejemi slouží celku a naopak ve víru revolucí nechává potupně zaniknout a zemřít dav i vůdce, který porušuje věčný řád, Samael, který je ničitel, hamašchit, anděl smrti, mal´ach ha-mavet, v němž je skryta příčina fyzické smrti, neboť Samael jakožto princip přichází do styku s člověkem za jeho hmotného bytí celkem třináctkrát, poprvé ve chvíli, kdy lidská duše přestupuje práh světa Berija, aby vytvořila zrcadlením svůj astrální obraz, a tak sestoupila do hmoty ve chvíli smrti, kdy duše zemře na určitou dobu pro úroveň jí vlastní, podruhé přichází Samael ve chvíli, kdy je astrální obraz již utvořen v předtuše brzkého vtělení (doba, od kdy je astrální obraz dokončen do okamžiku promítnutí do hmoty, je časově analogickou délce fyzického života), potřetí je přítomen Samael ve chvíli početí fyzického individua, kterému však vzápětí vtiskne svou pečeť smrti, čtvrté setkání s člověkem po početí nastane ve stejném časovém odstupu jako druhé před početím a páté jako první, šesté a sedmé se děje časově před porodem opět jako první a druhé před početím, aby umožnilo sestup ruach do hmoty, připravené nefešem, osmé je při porodu, kdy ruach již sestoupí, deváté a desáté se odehrává po porodu ve stejných časových odstupech jako šesté a sedmé a připravuje cestu pro nešamu, jedenácté a dvanácté se děje v roce, kdy nastává fyzická smrt, poslední třinácté setkání se Samaelem nikdo nepřežije, což v praxi znamená, že užijeme-li kteréhokoli z těchto dat astrologicky, zjistíme přesnou dobu fyzické smrti individua, Michael, který zaznamenává pozemské události a zprostředkuje a vykonává boží vyrovnání, negativní trojici tvoří Chaniel, symbolizující sílu omilostnění, je přeneseně i Jitřenkou a Světlonošem (Luciferem) osvětlujícím temnoty a ohlašující vládu nového dne života, však velkým nepochopením této energie a síly vedlo a vede k naprostému omylu, neboť je podle církve ztotožňován se Satanem, avšak v principu Chaniela je zdůrazněna pasivita toho, co se nechává omilostnit, aby mohlo kráčet vstříc novému životu, není to tudíž princip Satana, který jest popřením jakékoli milosti, Rafael, jež má moc a síly, způsobující zázračná uzdravování, Gabriel, který vládne záporné polaritě astrálního ohně, která jest branou ke světu zla, dále Raciel, jež je pán tajemství a inspirace nejvyšší moudrosti, a poslední Kadmiel, který je zákonodárcem, vykupitelem a zaznamenává lidské zásluhy a hříchy.

Dále zde krátce pojednáme o metempsychóze, gilgul, neboť se vše ve vesmíru děje podle určitých zákonitostí a nevyskytují se v něm žádné „náhody“, tzn. že není žádnou náhodou, jestliže se někdo narodí v určité době a místě, neboť spojením chromozomů při oplodnění je určitým biologickým dědictvím budoucího dítěte, však tato část má svou korespondenci i v duševním světě, takže ke každému tělu přísluší i určitá duše, a tato duše si v závislosti na své minulosti vybírá takové rodiče, společenské prostředí a dobu, tj. takové zkušenosti, jaké potřebuje k dalšímu vývoji a zrání, a jež se děje podle zákona přitažlivosti, který je totožný se zákonem karmy, tj. zákonem příčiny a následku, který netrestá, nýbrž znovu vytváří jistou porušenou rovnováhu, proto je určitou kompenzací a vyrovnáním, neboť žádná vina a trest neexistuje, jsou to jen nedostatečně nebo nepřiměřeně rozvinuté životní principy, a všechny nemoci, úrazy, bolesti, ztráty a utrpení jsou pouze jistou cestou poznání k harmonii, neboť od nás pouze požaduje naši ochotu se přizpůsobit a změnit se k lepšímu, tj. směřovat stále k vyrovnání a harmonii.

Názorným příkladem v dnešní době je rakovina jako somatický příznak důsledků po léta trvajícího podléhání vnějším a cizím normám (viz princip Saturna), neboť návrat do embryonálního stavu tvorby buněk, což je podstatným rysem rakovinotvorného procesu, je somatickým výrazem psychické problematické konstelaci, při níž člověk setrvává u hodnotových měřítek patřících minulosti, neřešených traumat a konfliktů, a neodpovídajících již současnému stavu psýchy, neboli přeneseně řečeno, Nadjá zde neponechává dostatek volnosti biologické energii, ve smyslu věty, že rakovina je především stagnace biologické energie, a tudíž vlastní přirozenost člověka je potlačena, tj. synchronicita mezi duševním „nedostatkem kyselin“ a nedostatečnou kyselostí na buněčné úrovni.

Svobodná vůle není ničím jiným, než schopností rozlišovat mezi dobrým a zlým, myšlenkou i činem, a znovuvtělování se řídí zákonem věčného pohybu, kdy tento zákon se projevuje přitažlivostí a odpudivostí, a každá činnost je příčinou zpětné činnosti a zpětná činnost jest úměrná původní činnosti, souladná činnost vytváří jinou činnost harmonicky shodnou, nesladěná činnost si vynucuje zpětné působení na pohled neuspořádané, avšak toto zpětné působení udržuje ve skutečnosti rovnováhu. Zde ještě krátce pojednáme o těhotenství duší, zvaném ibur, neboť přistoupí-li do těla další duše zatížená, nastane posedlost, dybuk, doslova „příchylnost“ nebo „náklonnost“, tj. označení zlého ducha nebo démona, který vnikne do oslabeného těla živé osoby, viz schizofrenie neboli posednutí druhou, však zlou duší.

Člověk sám se skládá ze tří členů, těla, duše a ducha. Každý z těchto členů je zrcadlením druhého a každý z nich je opět trojicí. První člen, který je životním principem, se nazývá nefeš, druhý člen, který je vlastní duší a osobností člověka, sídlo chtění, se nazývá ruach, třetí člen se nazývá nešama.

Smrt sama o sobě je jen pouhým přechodem k nové formě bytí. Kabala rozeznává pouze dvě příčiny, které mohou přivodit smrt člověka, první se zakládá na tom, že životní princip oslabuje svoje působení na nešama a ruach, až přestane působit úplně, takže nefeš ztrácí sílu, kterou oživuje hmotné tělo, které proto musí zemřít, kabalisticky je nazýván tento druh smrti, „smrtí seshora“ nebo „z nitra navenek“, druhá příčina smrti neboli „smrtí zezdola“ nebo „zvenčí dovnitř“, spočívá v tom, že tělo je následkem nějaké poruchy, nemoci, nehody, úrazu nebo zranění dezorganizováno a ztrácí možnost přijímat potřebná působení, a tím umožňovat nefeš, ruach a nešama možnost sestupu. Tyto tři stupně opouštějí mrtvolu v různém časovém postupu a obráceném pořadí, tudíž proces smrti vyžaduje mnohem delší doby, než si lidé, a především lékaři, všeobecně myslí a domnívají. Nešama opouští člověka těsně před okamžikem smrti, pak přichází kritický okamžik, kdy se rozšiřuje ruach ve všech částech těla, aby se s nimi rozloučil, a to způsobuje bolestný otřes, agónii, neboť toto odlučování ruach od těla je velmi bolestné, a po odloučení duše se zdá člověk již mrtvý, avšak nachází se v něm ještě nefeš, kdy po odchodu ruach se zmocňují mrtvoly mazikim a řídí nastávající rozklad mrtvého těla, a toto vniknutí mazikim donutí nefeš, aby se odloučil od mrtvé tělesné schránky, avšak zůstává jistý čas poblíž svého těla, a tuto pozemskou úroveň opouští až při úplném rozkladu těla. U mumifikovaného těla se zachovává určitá životnost buněk, neboť s mumifikovaným tělem se nefeš úplně nerozloučí. Teprve když zmizí prvky fyzických životních sil, sestupuje ještě nefeš do kostí, je to něco, co kabalisté nazývají „dech kostí“ nebo „duch kostí“, habal garmin, tj. nejniternější prvek hmotného těla, podržující si zevní zdánlivý tvar a vzezření kostry těla. Na tomto základě probíhá nekromancie, zaklínání mrtvých, kdy je vyvoláváno spojení dechu údů s nefeš až k ruach a nešama.

Kabala rozlišuje 903 způsobů smrti, kdy nejtěžším způsobem smrti je jistá smrtelná nemoc, při níž má umírající pocit, jakoby mu byl trhán tlustý provazec vlasů z hrdla a těla, a patří k těžkým druhům smrti, mita mešuna, podobný význam má i náhlá smrt, mita chatufa, však nejlehčím způsobem smrti je tzv. smrt polibkem božím, mita binšika, tj. bezbolestná, mírná a krásná smrt bez smrtelného zápasu.

A zde pro nás konečně začíná po starém, již překonaném životě, nový budoucí život, neboť smrt nebere, jen činí neviditelným…