Magický Slovník

ANAEL

Démon erotiky, analogický psychoanalytického pojmu Libido, jeho protipólem je Kadmiel, démon vilnosti. Je klíčníkem astrální říše, čímž je naznačeno spojení erotiky s astrálem. Exoterně vyjadřuje téma života v rovině jeho lidské realizace, sexualitu, která je zrcadlovým odrazem kosmické lásky.

 

ANTIKRIST

Esoterně je vtělením ďábelského Slova, které je protikladem tvůrčího Slova božího, označuje se apokalyptickým číslem 666 ze Zjevení sv. Jana Teologa. Hlásá nové náboženství a je spojován s konkrétními historickými postavami, které přinášejí lidstvu utrpení, úpadek a smrt.

 

ASTAROTH

Jméno babylónského démona ženského rodu, řecky Astarté. Uctívání démona bylo předmětem orgiastického kultu a byl evokován i při novodobých černých mších. Ve středověké démonologii znamená vévodu pekel, zobrazovaného jako anděla sedícího na draku a držícího v ruce hada. Ovládá západ, je znalcem umění a zná tajemství minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Jména Ištar, Astaroth, Astarté, Afrodité a Venuše vyjadřují symbolicky totéž: uctívanou bohyni pohlavní lásky.

ASTRÁL

Astrál (kabalisticky Nefeš) je dynamickým a energetickým zdrojem veškerých forem života a univerzálním rezervoárem veškeré tvořivosti, která se projevuje ve vnímatelném světě duchovními i fyzickými výtvory. Je prostředníkem mezi světem idejí a světem fyzického bytí. Je zabydlen fluidy, živoucími a inteligibilními proudy a útvary, jsou to zejména Elementálové, útvary indukované individuálními hnutími lidské mysli a plozeny jsou též prolitou krví a semenem, Elementárové, duchové živlů, Gnómové, duchové země, Salamandři, duchové ohně, Sylfové, duchové vzduchu, Undiny, duchové vody (podtřídy těchto bytostí jsou např. Elfové, Sylváni, Sirény, Pygmeové,atd.), dále Larvy, metapsychické a vědomím nadané zbytky zemřelých lidí, vznikající též z výbuchů lidských afektů a vášní, Égregory, astrální útvary kolektivních kultů a hnutí et cetera.

AZRAEL

Anděl smrti, který vládne 930 způsobům smrti, z nichž nejlehčí je tzv. políbení anděla.

 

 

 

ČERNÁ MŠE

Rituál prováděný k poctě Satana a je liturgickým výrazem satanistických společenství jako kolektivní evokace Satana či jiné satanistické bytosti, nejčastěji Astarty. Satan je uctíván jako vládce tohoto světa a je symbolem vzpoury proti konvenci. Většinou byla celebrována v bývalém kostele či kapli odpadlým knězem, přičemž se uplatňuje zásadně obrácený postup ve srovnání se mší katolickou. Proklínaný křesťanský bůh je přitom jmenován Adonaj Jehova, předmětem glorifikace je Lucifer, Hajah-Ehejeh-Jihejeh.

ĎÁBEL

Výraz odvozený z latinského slova Diabolus pro vůdce zlých duchů, který je též nazýván Satanem nebo Luciferem. Jméno Satan je hebrejského původu, jména podřízených ďáblů jsou zejména Asmodeus, Behmoth, Belial, Abbadon, Aciel, Marbuel, Samiel a další. Přeneseně vystupuje jako svůdce lidí v nejrůznějších formách a vybízí člověka ke konání zla. Z hermetického hlediska je idea Ďábla personifikací zla, negativní a noční stránky stvoření a ničení. Psychoanalyticky symbolizuje Ďábel libido, pohlavní pud a bezuzdné přírodní síly.

DÉMON

Slovo je řeckého původu a znamená původně Osud, později byl užíván termín Daimonion, který vyjadřoval to, co způsobuje Osud. Démon nemá přímou moc nad vůlí člověka a může působit pouze na jeho smyslovost prostřednictvím obraznosti, proto člověk musí bdít nad svými vášněmi a sklony. Démon se snaží člověka svádět ke zlu a přináší mu jistá pokušení, ale je součástí božího působení. Z hermetického hlediska jsou démoni transcendentní přírodní síly či bytosti ve smyslu okultním, tj. nevnímatelní duchové. Sám o sobě není silou ani dobrou, ani zlou, kvalit tohoto druhu nabývá teprve v daných vztazích.

EVOKACE

Slovo je původem z latinského evocare neboli vyvolávat. Evokace je akt imperativní na rozdíl od invokace, jež je aktem prosebným. Evokace je definována jako rituálně prováděná interakce mága-evokatéra s transempirickými okultními silami. Z hlediska předmětu lze rozlišovat tři druhy evokací: psychurgickou, kde předmětem jsou astrální bytostí různých druhů, teurgickou, kde předmětem jsou kosmogonické síly, pokud nejde o operaci tvořivou, která v nižší formě může probíhat i na úrovni astrálu, nekromantickou, kdy předmětem operace je duch zemřelé osoby. Okultní podstatou evokace je dynamizace operatérovy vůle a imaginace, kdy důležitou součástí je oběť.

HABAL-GARMIN

Hebrejsky znamená Dech kostí (Duch kostí), je to kabalistický termín pro astrální útvar, který zůstává připoután k mrtvole člověka, reprezentuje část z podstaty Nefeše (duše člověka), podléhá zkáze po 40 až 50 letech a může být aktivován k projevu pomocí nekromantické operace.

 

HEKATÉ

Starořecká bohyně Měsíce, bohyně černé magie, noční temná bohyně, která se vyskytuje v noci kolem hrobů, mívá tři obličeje: střední lidský, pravý koňský a levý psí.

 

 

HOREV

Staroegyptský název pro esoterní filosofii ohně, která byla vytvořena v nejvyšším zasvěcovacím středisku starého Egypta, v Ptahově chrámu ve městě Menofer (Memfis). Samo slovo Horev znamená Světlo dne. Z hermetického hlediska je tato filosofie absolutním esoterním poznáním, které lidský duch již nemůže překročit žádnými v tomto životě dosažitelnými prostředky poznávání. Symbolem filosofie je sedmistupňovitá pyramida, kde každý stupeň reprezentuje současně jednu fázi zasvěcovací cesty, která je analogická cestě spirituální alchymie. Současně je tato filosofie podkladem nejvyvinutější magické praxe.

INICIACE

Proces, jímž se čekatel zasvěcení, Neofyt, uvádí do tajemství určitého esoterního systému, a jehož smysl poznával Neofyt i prostřednictvím výstupu astrálního těla do vyšších rovin zkušeností. Zasvěcení jedinci ve starém Egyptě se stali mágy, kteří byli vysoce vzdělaní kněží a působili v určitých chrámech a reprezentovali egyptskou teokracii, nebo mágy-laiky, kteří byli především léčiteli a čaroději, seš-per-anch, opatrovali magické papyry v knihovnách chrámů, sochy bohů, zhotovovali amulety, léčili, užívali magii k věštebným i k technickým účelům. Neofyt byl podroben zkouškám, v nichž musel prokázat ovládání živlů a současně procházel vnitřní očistou. Ten, kdo neuspěl v poslední zkoušce, byl usmrcen.

INCUBUS

Astrální bytosti vyhledávající noční pohlavní styky se spícími ženami, které se tvoří sexuálními fantaziemi, jež plynou ze stavu vynucené sexuální abstinence.

 

 

SUCCUBUS

Astrální bytosti mající pohlavní styky se spícími muži, psychoanalyticky vychází ze spojení úzkosti a libida, královnou sukkub je Lilith.

 

 

KUNDALINI

Reprezentuje Hadí sílu, symbolizovanou hadem vinoucím se ve tvaru prstence stočeného ve třech závitech. Je to zvláštní forma tvořivé životní energie, probuzení této síly vede k probuzení vyššího vědomí a získání okultních sil a je úzce spojena s lidskou sexualitou. Hadí síla je individualizovaná kosmická energie přítomná v lidském těle jako tvořivá ohnivá síla ve statickém stavu potenciálního rozvinutí.

KABBALAH

Kabala je tajné židovské učení, jehož základem je esoterní judaismus, slovo je odvozeno ze slovesa Kábal, resp. Kibbel, tj. obdržet ústní sdělení. Obsahuje tradice patriarchů o skryté podstatě Boha a božských osob, duchovní stvoření a pád andělů, učení o původu chaosu a hmoty a obnovení světa v šesti dnech stvoření, výklad stvoření člověka, jeho pád a božské cesty, které vedou k znovunastolení jeho původního rajského stavu. Hlavní témata Kabaly jsou tyto: Maasse mercaba (Dějiny vozu), které se zabývá transcendentnem, Bohem a božskými idejemi a inteligencemi, a Maasse berešit (Dějiny genese), které se zabývá vznikem a povahou pozemského světa. Centrálním tématem Kabaly je učení o Sefirách, jejichž kánonická řada je následující: Kether (Koruna), Chochmah (Moudrost), Binah (Rozum), Gedulah (Velikost), Geburah (Síla), Tiferet (Krása), Necah (Trvání), Hod (Lesk), Jessod (Základ) a Malchuth (Říše). Tyto Sefiry jsou uspořádány ve čtyřech vrstvách, ale současně má každá Sefira čtverou povahu, odpovídající čtyřem úrovním kabalistických světů: Aciluth (archetypický svět, svět emanací), Beriah (svět tvoření, svět trůnů), Jecirah (svět utváření, svět andělů), Assijah (svět hmoty, svět činů).

LILITH

Noční démon, nazývaný Pekelná děvka, jež je manželkou ďábla Samaela a v černé magii je ztělesněním a symbolem temné stránky ženské sexuality.

 

 

LUCIFER

Pochází z latinského slova Lucis ferrus neboli Světlonoš, jedno z více jmen Satana, vůdce padlých andělů, přeneseně symbolizuje vzpouru proti Bohu a proti řádu, Zlo, které přišlo na svět.

 

 

MAGIE

Termín je odvozen z perského slova, které znamená Moc či Velikost, latinsky Magnus (Velký), řecky Megas (Mocný), sanskrtsky Maha (Moc). Magie je přeneseně chápána jako nejhlubší ovládnutí skrytých zákonů a podstaty přírody, které se vyjadřuje ve dvou tezích: Všechny věci mají svou duši a projevuje se v nich Duch světa, který je navzájem spojuje, a dále, že: Všechny věci se nacházejí na stejné úrovni, vzájemně na sebe působí a předávají si své síly. Magie je praktickou aplikací okultního poznání v praxi a projevuje se ve třech základních axiómech: Základním zákonem akce ve všech pláních univerza je existence trojjedinosti, dále, že: Existence korespondencí úzce sjednocuje všechny aspekty viditelného a neviditelného univerza, a dále, že: Existuje neviditelný svět, exaktní dvojník a neustálý činitel světa viditelného. Podle toho, na jaké úrovni Mág pracuje, se rozlišuje psychurgie jako magie zaměřená na práci v astrálu a teurgie jako magie zaměřená na práci ve světě duchovním. Podle toho, k jakému cíli je magická operace zaměřena, se rozlišuje: Magie bílá, jde-li o cíl eticky nezávadný, a Magie černá (Magia nigra), kde smyslem magické operace je poškození či zničení objektu operace. Etapy magického výcviku jsou tyto: Sebepoznání, Očištění nevědomí a impregnace, Tělo-sebekontrola pozice, výživy, dechu, relaxace, kondenzace fluida, Psychika-sebekontrola prožívání, výrazu, jednání, koncentrace, meditace, Biomagnetická indukce, Cvičení živlů, Adaptace, Rituál. Podmínky jsou tyto: osobní způsobilost operatéra, daná jeho horoskopem a výcvikem, místo-magická oratoř, čas-určuje se podle příslušné planetární hodiny a ve znamení určité planety, vybavení operatéra-bílá, černá nebo hnědá říza, magické nástroje-magický meč, hůl neboli fluidický kondenzátor, lampa, kadidelnice, nůž, kalich nebo křišťálová koule, sigilia, tj. charaktery evokovaných astrálních bytostí, pantakly, tj. planetární, univerzální a speciální obrazce, rituální prsten, magický kruh, magické zrcadlo, psací a rycí náčiní, inkoust, olej, svíce, kuřidla, lebka, obětiny-holubice, černá slepice, jehně nebo mléko a vejce, magická kniha.

MEFISTOFELES

Jméno je odvozeno z řečtiny a znamená: Ten, kdo nemiluje světlo a hebrejštiny: Mephis tophel, Šiřitel lži. Mefistofeles reprezentuje stránku lidské prapodstaty, která souvisí s magickým vědomím příslušnosti k démonické podstatě přírody, zkažené intelektem a vystupující ve věčné opozici k předmětnému vědomí každodenního života jako věčné pochybování o smyslu konvence a je ztělesněním věčného lidského rebelantství a pohrdání vším konvenčním, ale vyjadřuje i potřeby transcendence, tj. přesáhnutí hranic běžné zkušenosti.

NECRONOMICON

Kniha arabské magie uvádějící Mrtvá jména, která jsou ve skutečnosti silnými magickými formulemi, je jednou z velmi nebezpečných knih Černé magie, protože jejím předmětem jsou evokace velmi starých božstev uctívaných krvavými a vražednými kulty.

 

NGAGSPA

Název tibetské sekty provozující černou magii, překlad termínu zní: Mužové tajných slov. Historicky navazuje na tzv. šamanistické böny, čaroděje operující s nízkými astrálními silami pomocí zvláštních psychurgických metod.

 

RUNY

Starogermánské písmo, ve kterém je obsaženo prastaré vědění o kosmických a skrytých přírodních silách, nebeských i zemských proudech, vlnách, bytostech a mocnostech. Runová abeceda má 18 písmen, které jsou tajemnými magickými prasymboly. Runová magie spočívá ve cvičení runových formulí, zhotovování runových talismanů a evokaci přírodních sil. Runy se meditují a cvičí a vyjadřují se gestikulací a pózováním, při pozóvání run se pronášejí zvláštní magické formule, podobné mantrám.

STRÁŽKYNĚ PRAHU

Ten, kdo má vědomý kontakt s astrálem, ať už s pomocí opakovaného vymisťování svého astrálního těla, nebo pomocí různých magických praktik, prožívá vizi, kterou okultisté nazývají Strážkyně prahu. Astrál, který se brání pronikání z fyzického světa, se snaží odradit vstupujícího jedince zjevem přízraku, který se třikrát opakuje a má podobu obrovské tarantule s velkým upřeným okem. Tato vize je interpretována jako výstraha a zkouška. Ve skutečnosti je personifikací vlastního hlubokého nevědomí, které se promítá ve fantomatických obrazech, jichž se člověk pro jejich nestvůrnost děsí a dává tak výstrahu sám sobě.

VAMPYRISMUS

Vedle upírství (fyzického vampyrismu) zaměřeného na sání krve z živých, kdy je krev získávána jako prostředek revitalizace, existuje i vampyrismus ektoplasmatický neboli arrivismus, spočívající ve vysávání životní síly. Arrivisté jsou lidé, kteří vědomě či nevědomě získávají vitální sílu druhých osob. Tu většinou tyto osoby ztrácejí v přítomnosti lidí, kterých se bojí, neboť indukce strachu vede k samovolné ztrátě vitální síly, která pak přechází na osobu, která strach indukovala.