Legenda o alchymii

„Naturalissimum et perfectissimum opus et generare tale quale ipsum est.“ Alchymie je ojedinělá vášeň osamělé duše, která vychází ze Základny díla, kterou je Primae Materia. Psychologickým nebezpečím alchymie však je, že při ní nastává disociace osobnosti alchymisty na její funkční komponenty, jako jsou jednotlivé funkce vědomí, určité komplexy, dědičné rodinné jednotky a podobně, a může vzniknout tudíž skutečná schizofrenie nebo forma jistého usmrcení neboli Mortificatio.

Průběh celého alchymického procesu je symbolicky obsažen ve dvanácti operacích, znázorněných jako strom filosofů neboli Arbor Philosophica.

Jsou to Calcinatio, Solutio, Elementorum Separatio, Coniunctio, Putrefactio, Coagulatio, Cibatio, Sublimatio, Fermentatio, Exaltatio, Augmentatio a Proiectio.

Z hlediska moderní psychoanalýzy je zde symbolicky obsaženo šest planet, sedmou planetou je Merkur. Celý proces ve spirituální alchymii začíná v Merkuriově podsvětní kašně, kde čtyři základní prvky symbolizují čtyři psychické funkce a pátý prvek znamená celistvost bytostného Já neboli Quinta Essentia, pokračuje incestní svatbou neboli svatbou s vlastní bytostí v procesu individuace ve smyslu spojení protikladů (Slunce-Měsíc, Animus-Anima, Král-Královna, Bratr-Sestra), dále následuje takzvané Poznání Pravdy, v němž jsou dva prvky, živočišný pud a primitivní vědomí, spojeny do dvojice v částečném sjednocení neboli spojení Stínu a Já, dále pokračuje takzvané Ponoření v lázni, v němž Král a Královna sestupují do této vodní lázně, kde voda symbolizuje Nevědomí, následuje takzvané Coniunctio, kde z obcování Krále a Královny v nevědomí neboli Concubitus vzniká jedinečný prvek a je zplozen takzvaný Lapis, pak nastává Smrt a Rozklad, takzvané Nigredo neboli stav černoty, kdy identita přechází do Nevědomí, symbolizující úspěšné spojení Já s nevědomým obrazem Duše v úplném sjednocení protikladů, z toho vychází takzvaný Vzestup duše, však početí nepřichází shora, aby oživila tělo, ale naopak odchází z těla, aby tato duše vystoupala směrem vzhůru, nastává proces takzvaného Očišťování, kdy sestupuje Rosa neboli Aqua Sapientiae, kdy symbolicky takzvané Osvícení neboli Albedo, bělení, odplaví Nigredo ve smyslu východu slunce následující po temnotě, kdy spojení protikladů je již zcela pochopeno všemi psychickými funkcemi-myšlením, cítěním, vnímáním a intuicí a nevědomé obsahy duše jsou tak přivedeny do vědomí, následuje takzvaný velký Návrat Duše, kdy duše sestoupí zpět ve dvojí povaze Merkuria, podsvětní a vzdušné, a zakončuje se v takzvaném velkém Novém zrození neboli Rebis, kdy vše je završeno znovuzrozeným okřídleným Hermafroditem, který však zůstává stále v přítomnosti hadů a havranů, jakožto tvorů spojených s Ďáblem neboli hmotou.

V alchymii jsou tak rozlišeny čtyři hlavní fáze, takzvané Černání, Zbělení, Žloutnutí a Červenání, a jedna funkce vedlejší, takzvané Zelenání, které jsou symbolickým vyjádřením čtyř elementů-země, vody, vzduchu a ohně, a čtyř vlastností-teplé, studené, vlhké a suché. Čerň neboli Nigredo v alchymii jest počátečním stavem, jež se navodí rozdělením (takzvaný proces Solutio neboli Rozpouštění, Divisio neboli Oddělování, Putrefactio neboli Shnití) základních elementů, následuje sjednocení protikladů ve spojení mužského a ženského prvku (takzvané Coniugium neboli Sňatek, Matrimonium neboli Manželství, Coniunctio neboli Spojení, Coitus neboli Obcování), z toho nastává Smrt (takzvané Mortificatio neboli Umrtvení, Calcinatio neboli Zpopelnění, Putrefactio neboli Shnití) s odpovídajícím černáním. Z Nigreda vede procesem omytí neboli takzvaným Ablutio et Baptisma k Omnes Colores et Calida Pavonis a přechází tak přechodem k bílé barvě (takzvané Albedo neboli Zbělení) přes Tinctura Alba et Terra Alba Foliata et Lapis Albus a následně přes proces žloutnutí (takzvané Citrinitas) přechází přechodem do Rubeda neboli Červenání, kdy z Albeda se konečně tvoří Rubedo přes stupňování alchymického ohně na nejvyšší stupeň a dovršuje se závěrečná takzvaná chemická svatba neboli Nuptiae Chymicae.

Cílem a vrcholným dílem alchymického bádání  se tak stává buď takzvaná červená tinktura neboli Aqua Permanens, takzvané kujné sklo neboli Vitrum Malleabile, takzvané umělé zlato neboli Vitrim Aureum, takzvaný kámen mudrců neboli Lapis Philosophorum nebo takzvaný zvaný všelék neboli Aurum Potabile.

Tajemství alchymie je v tom, že existuje prostředek, jak zacházet s hmotou a energií tak, aby vzniklo to, co se dnes nazývá silovým polem. Toto silové pole působí na pozorovatele a uvádí ho do výsadního postavení vůči vesmíru. Z tohoto výsadního bodu má přístup ke skutečnostem, které nám prostor a čas, hmota a energie obvykle zakrývají. Tomu alchymisté říkají Veliké dílo, Opus magnum. Alchymista, jenž dospěl na konec své práce o hmotě, vidí, že i v něm probíhá jakási transmutace. To, co se odehrává v jeho laboratoři, odehrává se i v jeho duši. Alchymista se stává probuzeným člověkem.

Pokusme se nyní popsat to, co dělá alchymista ve své laboratoři. Nejdříve po léta luštil staré texty. Trpělivost, pokora a víra ho přivedly k určité úrovni chápání těchto textů a na této úrovni bude moci skutečně začít s alchymickou zkušeností. Alchymista tedy začíná s přípravou dokonalé směsi tří složek v achátovém hmoždíři. První, která tvoří 99% směsi, je ruda, kyz arzénový, druhou je kov: železo, olovo, stříbro nebo rtuť. Třetí je kyselina organického původu, kyselina citronová nebo vinná. Tyto složky drtí ručně a mísí je po pět až šest měsíců. Pak to vše zahřeje v kelímku. Zvyšuje postupně teplotu a nechá pochod probíhat asi deset dní. Konečně rozpustí obsah kelímku pomocí kyseliny. Toto rozpouštění se musí dít v polarizovaném světle, ať v slabém světle slunečním odraženém v zrcadle nebo ve světle měsíce. Pak odpaří tekutinu a vyžíhá pevnou látku. Tuto operaci opakuje tisíckrát a tisíckrát a to po několik let. Po několika letech stále stejné práce probíhající ve dne a v noci alchymista nakonec usoudí, že první fáze skončila.

Tehdy přidá ke své směsi okysličovadlo, dusičnan draselný. V jeho kelímku je síra pocházející z kyzu a uhlík z organické kyseliny. A začne znovu rozpouštět a pak odpařovat bez ustání po celé měsíce a roky, očekávaje znamení. Toto znamení se projeví ve chvíli rozpouštění. Jde o vytváření krystalů ve tvaru hvězd na povrchu lázně.

Jakmile dostal alchymista toto znamení, vylije svou směs z kelímku a nechá ji „uzrát“ chráněnou před vzduchem a vlhkostí až do první dne příštího jara. Když se opět dá do práce, jeho postup směřuje k tomu, čemu se říká „příprava temnot“. Směs umístí do průhledné jímky ze skla uzavřené zvláštním způsobem (tzv. Hermesovým uzávěrem). Pak pokračuje tak, že zahřívá recipient a teploty odměřuje s nekonečnou jemností. Směs v uzavřené jímce obsahuje síru, uhlík a dusičnan. Jde o to, aby se směs přivedla k jistému stupni žáru a aby přitom nedošlo k výbuchu. Kýženým cílem je obdržet v nádobě „esenci“, které alchymisté říkají „havraní křídlo“. Tato „esence“ se uvolňuje v hermeticky uzavřené a trpělivě zahřívané jímce alchymisty. Zahřívá ji, nechá vychladnout, znovu zahřívá, po měsíce a roky, a pozoruje přes křišťál vytváření toho, co se nazývá „alchymické vejce“, směs změněnou v modročerné fluidum. Konečně otevře svou nádobu v temnotě, kde jediné světlo vydává tato fosforeskující tekutina. Ve styku se vzduchem tato tekutina ztuhne a vyloučí se.  Alchymista tedy otevřel svou jímku z krystalového skla a obdržel ochlazením fosforeskující kapaliny ve styku se vzduchem jeden nebo více nových prvků. Zbyly mu výpalky. Tyto výpalky bude propírat po měsíce v třikrát destilované vodě. Pak uschová tuto vodu, aby na ni nepůsobilo světlo a změny teploty. Taková voda má mimořádné chemické a léčebné vlastnosti. Je to univerzální rozpouštědlo a tradiční elixír dlouhého života, tzv. Faustův elixír.   Alchymista tedy nyní vlastní určitý počet jednoduchých látek v přírodě neznámých a několik lahví alchymické vody schopné značně prodloužit jeho život omlazením tkání. Pokusí se znovu zkombinovat prosté jednoduché prvky, které obdržel. Smísí je ve svém achátovém hmoždíři a roztaví je za nízkých teplot za přítomnosti neznámých katalyzátorů. Tato práce mu zabere několik let. Obdrží tak substance naprosto podobné známým kovům, které jsou dobrými vodiči tepla a elektřiny. Jsou to alchymická měď, alchymické zlato, alchymické stříbro.  Jiné substance zrozené z alchymického postupu jsou ještě více zajímavé. Jedna z nich by byla rozpustná ve skle při nízké teplotě, ještě před bodem tání skla. Tato substance by se rozptýlila uvnitř lehce změklého skla, jakmile by se ho dotkla a dodala by mu rubínově červené zabarvení a fialovou fluorescenci v temnu. Prášek získaný rozdrcením takto upraveného skla v achátovém hmoždíři se nazývá „zlatotvorným práškem“ neboli „kamenem mudrců“ a je jakousi zásobárnou jaderné energie v klidu, libovolně použitelné. Teď je Veliké dílo konečně dovršeno.  Ale i v alchymistovi samém se odehrává změna vědomí. Tajemství energie a hmoty jsou mu odhalena a zároveň se před ním otevřou nekonečné perspektivy života, času a prostoru. Má v rukou klíč k mechanice vesmíru. Sám nastoluje nové vztahy mezi svým vlastním duchem a duchem vesmírným, který věčně postupuje k soustředění. Zacházení s ohněm a jinými substancemi umožňuje nejen přeměnu prvků, ale i přetvoření pokusníka samého. Ten vstupuje do odlišného stavu pod vlivem sil vyzařujících z kelímku (radiací vysílané jádry, které podstupují strukturální změny během pokusů). Vyzařování „zlatotvorného prášku“ umožňuje i proměnu fyzické bytosti alchymisty. Jeho život se prodloužil, jeho inteligence a vjemy dosahují vyšší úrovně. Alchymista přechází do vyššího stavu bytí. Před ním již není tajemství, není jiných stínů, než ty, které vrhají naše vášně, touhy a zejména naše neukojenost, nespokojenost a pýcha. Ale jako je snadnější spokojit se s myšlenkami a slovy, než dělat něco svýma rukama s bolestí, v únavě, v tichu a samotě, tak je také pohodlnější hledat útočiště v myšlence takzvaně „čisté“, než se dostat do křížku s temnotami hmoty. Alchymie však zakazuje svým adeptům jakýkoli únik tohoto druhu. Nechává je tváří v tvář záhadě hmoty, a ubezpečuje nás, že budeme-li bojovat až do konce, abychom unikli nevědomosti ducha, bude pravda poznání sama bojovat za nás a překoná nakonec všechny útrapy a bolesti.

A tehdy začne pro nás pravá metafyzika…